Harringtonův systém zón
Systém zón byl poprvé představen Danem Harringtonem v jeho výborné knize Harrington on Holdem, Volume 2: The Endgame.
Tento systém dělí hru v turnaji na pět různých zón s ohledem na velikost hráčova stacku (počtu žetonů) v poměru k blindům, případně ante (lidově řečeno – kolik kol vydržíte u stolu, pokud byste vůbec nehráli). Každá zóna ovlivňuje vaši hru a správně zvolená strategie má obrovský vliv na váš úspěch.
Poměru mezi vaším stackem a blindy budeme říkat „M“. Není nutné počítat ho na dvě desetinná místa, ale měli byste být schopni rychle vyhodnotit svoji situaci v turnaji. Příklad: máte 3300 chipů při blindech 25/50, tedy vaše M je 3300/75=44.
Zelená zóna: M je 20 a výš
Dokud jste v této zóně, máte k dispozici takříkajíc všechny pokerové zbraně. Můžete hrát konzervativně, agresivně či třeba i super-agresivně, máte dostatek chipů na bluf nebo situace s implied odds (předpokládané další sázky, to co budete schopni ze soupeře ještě vytáhnout, pokud vám dojde vaše kombinace), kdy se chcete nechat od soupeře vyplatit. V této zóně by se hráč měl snažit držet co nejdéle, neboť mu umožňuje budovat svůj stack a zároveň si ho efektivně chránit.
„M zóny, aneb měňte strategii podle výše vašeho stacku.„
Žlutá zóna: M je mezi 10-20
O stupeň níž je zóna žlutá. Zde už není tak dobře možné hrát úplně konzervativně (tight), neboť blindy už vás nepříjemně zraňují. Je třeba být agresivnější – především s vysokými páry a vysokými kartami. Na druhou stranu se již některé handy stávají méně hratelné. Jedná se o nízké páry a nízké suited connectory (např. 4s-5s).
To je častý omyl některých hráčů, kteří si říkají nemám už tolik chipů, tak dorovnám raise třeba s malým párem-měli by ovšem mít v ideálním případě 20násobek toho co vkládají do hry, neboť set, na který čekají trefí zhruba 1 z 9 her a tehdy potřebují, aby oni i jich soupeř měl dostatek chipů, aby byli dostatečně vyplaceni.
Oranžová zóna: M je mezi 6-10
V tomto rozmezí už ztrácíte možnosti některých tahů. Například už málokoho vyženete vaším reraisem, protože nemáte dostatečný stack, aby soupeře zastrašil. Je tedy nutné vyhýbat se hře se slabými kartami, zvláště callem – potřebujete si totiž uchovat svoje chipy na hru, kde máte šanci zdvojnásobit! Důležitý a užitečný je tu koncept „první do potu“. Takový hráč má totiž dvě cesty, jak pot vyhrát – nikdo další se nezúčastní nebo bude lepší při showdownu. Velmi účinné je to zejména ve spojení s all-inem, kdy vystavujete soupeře velkému tlaku a ten často zahodí i kartu, která by vás porážela!
Červená zóna: M je mezi 1-5
Tady začíná být horko. Jediným vaším zbývajícím tahem je all-in, protože když dáte i malý raise, tak jste takzvaně pot-commited (máte ve hře tolik chápu, že by byla chyba zahodit). Karty jako malé páry a suited connectory jsou opět hratelné, obzvláště když máte šanci ukrást blindy nebo je ve hře mnoho hráčů. Je třeba mít ovšem stále na paměti, že můžete dostat call od soupeře s téměř jakoukoli kartou. Takže i vaše rozmezí karet pro all-in je velmi široké: jakýkoli pár, handy s A, K nebo Q a pokud máte M=3 a méně tak i jakýkoli connector (9-8 a podobné).
Mrtvá zóna: M menší jak 1
Zdá se vám, že jste ještě na živu? Omyl. Nemáte už ani na blind a ostatní hráči vás dorovnají, jen aby vás vyřadili z turnaje. Důležitá je hra hlavně před tím, než se do této zóny dostanete. Většinou je to díky tomu, že jste se nechali v červené zóně obrat o blindy, což je veliká chyba.
Část informací převzata z pokerlistings.com a knihy Harrington on Holdem (Dan Harrington).