Omaha – Hra po flopu

Ve zbývajících dílech série o pokerové variantě Omaha se budeme věnovat postflop hře. Flop hraje v Omaze zásadní roli. Vytříbená hra po flopu je proto klíčem k úspěchu – vyhrávat více na své dobré handy, prohrávat méně s těmi špatnými. A ačkoli je v Omaze méně čistého blafování, existuje pro něj mnoho dobrých příležitostí, o kterých si také povíme.

Základní osnova pro hru po flopu v Omaze je tato: 1. Když to máte, vsaďte. a 2. Když máte silné nut draw, „vsázejte jako byste to měli“ dokud někdo neřekne „mám to“. Potom přehodnoťte své možnosti. Můžete to znít málo sofistikovaně, ale Omaha je z poloviny prostě o tom. Zbytek pak tvoří většinou hraniční situace, kde má výsadní roli pozice. Je totiž zapotřebí mnohem lepší handy na bet do pole za vámi, než na sázku ze zadní pozice, když všichni před vámi ukázali slabost! Hráč s poziční výhodou má také možnost využít mnoha triků, které jsou jeho protihráči nedostupné, což pomáhá vyhrát poty, které nejsou v all-inu. Jak jsme si říkali již od úvodu, naším cílem je vyhrávat velké poty, být úspěšný v těch menších se však také vyplatí!

Velikost sázky. Obecně byste měli sázet či raisovat maximum, tedy celý pot, na flopu a turnu, není-li board spárovaný nebo na něm není možná flush. Tím, že budete betovat stále stejně, nedáte soupeřům šanci zjistit, zda máte hotovou kombinaci, či draw. Protože jsou drawing handy vašich soupeřů většinou dost silné, nepotřebujete betovat méně, abyste dostali nějakou akci. Chcete ale naopak nechat slabé draw řádně platit.

Flopnutý set, hrajte velmi přímočaře, pokud se jedná o top set a je zatím nuts. Většinou byste měli vsadit, o check-raise se pokoušejte jen tehdy, pokud můžete jistě očekávat nějaký bet – dáváte tím však často až příliš najevo sílu vaší karty. Z pozdní pozice si občas na málo nebezpečném flopu můžete dovolit jen call s tím, že raisnete na turnu. Ve vašem zájmu je ale hlavně nedát zbytečně kartu zdarma, které může ze snadno vyhrané hry udělat horor. Se středními a nízkými sety musíte být však velmi opatrní. Pokud se s nimi dostanete do velkého potu, jste buď malý favorit proti silné draw (někdy i outsider!) nebo velký outsider proti vyššímu setu.

Dva páry jsou stejně ošidné. Často i nejvyšší dva páry neustojí velkou akci. Nejnižší dva páry jsou pak často téměř odpadem, což platí i o vrchním a spodním páru, pokud k nim nemáte ještě nějakou vedlejší pomoc – flush či straight draw.

Spárované flopy vytvářejí možnosti pro trips a full housy – ty rozlišujeme na overfull (vyšší) a underfull (nižší). Na flopu T-9-9 tak máte s T-T over, kdežto váš protihráč s T-9 má under. Pravidlo zní: pokud nemáte na spárovaném boardu alespoň trips, hra pro vás končí, pokud čelíte nějaké akci (vaše draw už mohou být mrtvé). S overfullem můžete betovat a raisovat s cílem dostat maximum z někoho s tripsem či undrem. Underfull může být naopak kombinací, která vás bude stát nejvíce peněz, pokud si nedáte dobrý pozor. Velmi záleží na struktuře flopu! Pokud držíte 7-6-x-x na flopu 7-6-6, jediná kombinace, které se bojíte je 7-7. Pokud je ale spárovaná vyšší karta, např. 8-8-7, a vy držíte 7-7, nejenže můžete být drawing dead proti 8-7, ale i soupeři s tripsem osmiček mohou mít až 9 outů (pokud mají tři vyšší karty) k tomu, aby vás porazili. (Pokud se takoví objeví dva, vaše šance na výhru potu mohou být dokonce docela malé!) Pod strukturu spadá také vzdálenost karet – je mnohem menší šance, že někdo bude mít full house na flopu Q-Q-5, než na Q-Q-J.

Ještě větší opatrnost je třeba mít s tripsem. Pokud vám vzniknul z nízkého páru (Q-7-7) jeho hodnota není příliš velká. V případě, že pár je na vrchu (9-9-8), tak tento trips má určitou cenu, zvláště pokud k němu máte overkarty, případně poziční výhodu. Pokračování příště.